Křestní jména

Pokud položíme současný zápis jmen rovný dřívějšímu (např. Jan = Johann, Joannes), vidíme, že předkové vystačili po předešlých pět století s 53 jmény pro chlapce a 67 pro dívky. Na udělování křestních jmen však nebyla vydána v minulých staletích žádná vyhláška - lidé udávali matrikářům jména naprosto libovolně. Většinou to záleželo na době - v 17. století byly matriky (a tím i jména) vedeny česky (Jan), v 18. století latinsky (Joannes), od dob Josefínských reforem pak německy (Johann). Čeština začíná převažovat až od druhé poloviny 19. století (opět Jan).

Mezi nejvíce používaná chlapecká jména patřil Jan, Josef, František, Václav a Matěj u dívčích to byla Marie (ta byla suverénně nejvíce oblíbeným dívčím jménem), Anna, Kateřina, Barbora a Josefa.


Nejpoužívanější jména dětí rodu Němejců (chlapci) v rozmezí let 1490 – 2006

Pořadí	Nejpoužívanější mužská jména	n	rok 1. zmínky
1.	Jan (Johann, Joannes)	43	1490
2.	Josef (Joseph, Josephus)	32	1703
3.	František (Franz, Franciscus)	26	1678
4.	Václav (Venceslaus, Wenceslaus)	22	1645
5.	Matěj (Mathias, Matyáš)	13	1560
6.	Jiří (Georg, Georgius)	11	1570
7.	Vojtěch (Adalbert, Adalbertus)	11	1689
8.	Martin (Martinus)	10	1770
9.	Petr (Petrus)	8	1657
10.	Benedikt (Benedictus)	7	1747
11.	Jakub (Jakob, Jacobus, Jakob, Jakobus)	6	1653
12.	Karel (Carl)	6	1723
13.	Antonín (Anton)	5	1678
14.	Pavel (Paul, Paulus)	4	1880
15. -24.	Augustin, Bohumil, Ferdinand, Jaroslav, Ludvík, Lubomír (Luboš), Miloslav, Nepomuk, Tomáš, Zdeněk	3	-
25. - 33.	Alois, Eduard, Ladislav, Libor, Michal, Milan, Ondřej, Rudolf, Vavřinec	2	-
34. -53.	Bartoloměj, Borgias, Dominik, Chrisostom, Ivan, Ivo, Kašpar, Křtitel, Leopold, Mikoláš, Oldřich, Radomír, Roman, Rostislav, Šebestián, Šimon, Urban, Vincenc, Vít, Vladimír, Vladivoj	1	-
celkem		276	1490-2006

Nejpoužívanější jména dětí rodu Němejců (děvčata) v rozmezí let 1525 - 2006

Pořadí	Nejpoužívanější ženská jména	n	rok 1. zmínky
1.	Marie (Maria, Marina, Marianna)	75	1525
2.	Anna	47	1718
3.	Kateřina (Catharina)	29	1613
4.	Barbora (Barbara)	23	1700
5.	Josefa (Josepha)	20	1744
6.	Františka (Francisca)	17	1734
7.	Jana (Johanna)	13	1750
8.	Magdaléna	13	1717
9.	Růžena (Rosina, Rozália, Rosaria, Rosálie)	12	1680
10.	Eva	9	1686
11.	Ludmila	7	1676
12.	Dorota	6	1570
13.	Tereza (Teresie, Terezie, Teresia)	6	1768
14.	Jaroslava	5	1902
15.	Markéta (Margita)	5	1752
16.	Marta	4	1910
17. - 28.	Alena, Alžběta, Antonie, Daniela (Danuše), Helena, Libuše, Milada, Pavlína, Veronika, Věra, Zdeňka, Zuzana	3	-
29. - 40.	Alice, Aloisie, Apolena, Božena, Eleonora, Irena, Ivana, Jarmila, Karolína, Klára, Renata, Vladimíra	2	-
41. - 67.	Anastázie, Anežka, Adéla, Dáša, Dominika, Erika, Evženie, Felicie, Hana, Jakuba, Jiřina, Judita, Kristina, Marcela, Marika, Martina, Michaela, Milena, Natálie, Olga, Petra, Regina, Šárka, Štěpánka, Uršula, Vilma, Vlasta	1	-
celkem		378	1525-2006

Zajímavým zvykem bylo přidělovat jméno zemřelého dítěte dalšímu potomku v pořadí, takže při výčtu sourozenců narazíme na 2 Marie, Kateřiny či Pavlíny nebo 2 Jany, Matěje či Ferdinandy v jedné rodině. Smutným primátem se pak vyznačil řezník Václav Němejc z Nepomuku čp.10, který v 19. století jménem Václav pokřtil po sobě v průběhu čtyř let své tři syny, bohužel ani ten poslední se nedožil dospělého věku a větev tak vymřela po meči.

Omezený počet křestních jmen měl ovšem i velkou nevýhodu v tom, že např. synové tří bratrů (= bratranci) byli všichni Martinové, Josefové apod. Pokud se potom všichni sešli v rodném domě u svých prarodičů, tak asi nevěděli, na koho rodiče volají. Tehdejší předpisy pro psaní matrik to umožňovaly (ostatně také dnes tomu není jinak), ale lze si představit, jak se v tomto "guláši" mnohdy hledají podklady pro rodokmen.

V minulosti byla relativně častá křestní jména složená ze dvou jmen. Nejčastější dívčí spojení křestních jmen byla: Aloisie Anna, Alžběta Kateřina, Anna Dorota, Anna Jakuba, Anna Jana, Anna Kateřina, Anna Magdaléna, Anna Marie, Barbora Marie, Františka Eleonora, Helena Marie, Jana Evženie, Karolína Františka, Kateřina Rozálie, Magdaléna Helena, Marie Anna, Marie Barbora, Marie Františka, Marie Josefa, Marie Kateřina, Marie Terezie, Markéta Klára, Pavlína Aloisie, Růžena Anna, Růžena Barbora.

Je zajímavé, že v případě chlapců byli rodiče daleko vynalézavější: Alois Karel, Antonín Ferdinand, Antonín Šimon, Augustin Jan, Benedikt Josef, Eduard Benedikt, Eduard Josef, František Bartoloměj, František Benedikt, František Borgias, František Josef, František Matěj, František Rudolf, Jan Antonín, Jan Dominik, Jan František, Jan Křtitel, Jan Matěj, Jan Nepomuk, Jan Václav, Josef František, Ladislav Martin, Ladislav Vojtěch, Matěj Jan, Petr Jan, Radomír Miloslav, Rostislav Václav, Tomáš Josef, Václav Jaroslav, Václav Martin, Vladivoj Václav, Vojtěch Jan, Vojtěch Jiří.

Dokonce ve třech případech se rodiče nespokojili se dvěmi křestními jmény: Jan Karel Chrisostom, Benedikt Martin Mikuláš, Josef Jan Nepomuk a Jan Nepomuk Martin.

Jako zajímavost se pak jeví oblíbenost některých křestních jmen v jednotlivých rodových větvích. Například příslušníci švancarovské větve rodu v Nepomuku velice často sahali v případě chlapců ke jménům Václav, příslušníci větve U Zeleného stromu pak ke jménům Martin a Matěj, a příslušníci II. nepomucké větve pak taktéž ke jménu Martin, a hlavně jménu Benedikt.


Pátral jsem i po tom, jestli se náhodou některé z dětí nerodily jako nemanželské. Takto narozené děti bývaly v matrikách označovány coby narozené v botě, případně s poznámkou, že je jejich otec na vandru. V minulých staletích nebyly případy, kdy se otec hledal, nebo se příliš dlouho „rozmýšlel“, v naší populaci až takovou vzácností. Zejména u chudších vesnických a městských vrstev (děti chudých nádenic a služek) nemají (ještě i ve dvacátých a třicátých letech 20. století) velice často uvedeného otce svých dětí, popř. se u nich objevuje farářem dopsaná formulace, že "...se dodatečně dostavil pán XY, který před dvěmi důvěryhodnými svědky vyjevil, že dítko jest jeho a se souhlasem matky dítěte mu dává své jméno...".

V měšťanských vrstvách našich předků byl však tento jev vzácný. Dokonce také v dnešní době, kdy se v naší populaci uvádí přes 30 % dětí narozených mimo manželství není v případě příslušníků rodu Němejců toto číslo zdaleka tak vysoké.

Děti se běžně rodily od 9. měsíce až po 6. rok po sňatku, průměrně po 16,5 měsících. Narození dítěte před devátým měsícem po svatbě však také nebylo úplnou neznámou, nicméně bylo relativně vzácným jevem. V 18. století tak tomu bylo ve třech a v 19. století ve čtyřech případech (druhou polovinu 20. století ponecháme raději bez komentáře..:o)). Průměrný interval mezi porody dvou dětí činil v rodinách Němejců 2,3 let, čímž se nijak neodlišoval od průměru ostatní populace.

Za celou dobu sledování byl případ svobodné matky zaznamenán pouze u vedlejší strakonické větve rodu koncem 18. století, kdy se Marii Anně Němejcové psané coby měšťance ve Strakonicích v průběhu tří let narodily nemanželské děti Marie Františka (*3.11.1776), František Borgias (*7.10.1778) a Alžběta (*9.11.1779). Je možné, že i v některých dalších případech tomu mohlo být obdobně, nicméně bohaté věno vždy dokázalo u našich předků v pravý čas zajistit ženicha a tím zahasit hrozící skandál…. :o))) Musím nicméně ocenit postavení těchto žen. Přiznat v minulých staletích nemanželský původ dítěte, v době, kdy veřejné mínění bylo silnější než zákon, to znamenalo, že matka i dítě si tento "cejch" nesli až do konce života. Koneckonců i ve všech matrikách se např. při svatbě psalo, jestli jde o v případě ženicha a nevěsty o manželské dítě jejích rodičů. Hlavní důvod ale nebyl zřejmě morální, nýbrž naprosto prozaický - nemanželský syn nemohl dědit majetek a navíc bylo církvi (jako správci matrik) jasné, kdo je s kým a do jaké míry příbuzný. V té době totiž sňatky mezi příbuznými (bratranci a sestřenicemi) nebyly ničím výjimečným. I v rodině Němejců jsme měli v 19. století jeden případ, kdy se mohl se zvláštním svolením církve (povolení biskupské konzistoře) uskutečnit sňatek mezi bratrancem a sestřenicí. Jak vidno, takovéto spojování majetků nebylo pouze výsadou šlechty….

Zato s manželskou rozlukou, resp. rozvody, přišla až druhá polovina 20. století.